Červenec 1, 2017 Nicol 0Comment

Přemýšlela jsem nad tím den. Věděla jsem, že jsem se dostala do bodu, kdy chci něco změnit. Ne, že bych byla úplně nešťastná, ale cítila jsem, že nevyužívám kapacitu svého života naplno. Jako bych se dlouho připravovala na tu chvíli, která právě teď přišla. „A mohla bych se k tobě přidat?“ Odpověď přišla velmi rychle a byla pozitivní. Ale byla jsem připravená i na tu negativní a věděla jsem, že mě nezastaví, ale naopak nakopne k vlastnímu dobrodružství. A tím začala kapitola: jak sehnat vybavení.

Sama sebe jsem se ptala, co asi budu potřebovat. Zatlačila jsem na Jiřího a ten mi sepsal celý seznam důležitých věcí, co si zabalit. Mě by rozhodně všechno nenapadlo. V první řadě bylo potřeba sehnat kajak a všechno okolo něj. Zkoušeli jsme oslovit firmu od které má kajak Jiří. Ale úspěšní jsme nebyli. Tak jsme se rozhodli oslovit další firmy, primárně ty české, které kajaky vyrábí. Tam to taky nedopadlo. Nakonec mi kajak na cestu a prozatím daroval náš kamarád Pája. Pájo díky! Mimo kajak bylo potřeba šprajdu, vestu, píšťalku, pádlo, bezpečnostní lano, vodní pumpu, kvalitní kajakovou bundu, neoprenovou čepici, triko s UV ochranou, neoprenové ponožky a návleky na pádlo, brýle a spoustu dalších věcí, bez kterých jsem se nakonec obešla.

Jiří a Pája opravují kajak

Pája u kajaku
Pája u kajaku

Vesty se mi sešly hned dvě. Jednu poslala Jiřího kamarádka Sydney až z Ameriky. Druhou mi pořídil Jiřího kamarád a podporovatel Tony. Ještě k ní přidal šprajdu a s obojím se perfektně trefil velikostí. Díky Tony! Sydney mi s vestou poslala i kajakovou bundu. Velikostně sedla perfektně. Thank you Sydney!

Oblékání kajakové bundy

Oblečená v "plné polní"
Oblečená v „plné polní“

Pádlo jsem na začátku neměla svoje, ale používala jsem Jiřího. Bezpečnostní lano byla trochu drahá sranda a tak jsme oběhali kutily a prohrabali doma látky a já si podle Jiřího slovního návodu ušila vlastní. Doteď je jako nové a perfektně slouží. S žádostí o další vybavení jsme se obrátili na Hiko. Vyměnili jsme si pár e-malů a vše vypadalo slibně. Ale pak najednou komunikace z jejich strany zamrzla, a tak nezbývalo, než seznam věcí proškrtat a koupit jen to nejnutnější. Vodní pumpu, triko s UV ochranou, neoprenovou čapku, neoprenové ponožky, návleky na pádlo a suché pytle.

Bezpečnostní lano
Bezpečnostní lano
Sušení prádla na bezpečnostním lanu
Sušení prádla na bezpečnostním lanu
Neoprenový návlek na pádlo
Neoprenový návlek na pádlo

Vyplout už jsem mohla, ale stále jsem neměla na čem a v čem spát. To naštěstí vyřešil Pinguin. Jiřího sponzor na vybavení se postaral i o mě a poskytl mi mikču, bundu, karimatku a spacák a tím už bylo jasné, že mohu vyjet.

Já, les a bunda od Pinguina
Já, les a bunda od Pinguina

Zajímavost: první kus vybavení byla žínka (použila jsem ji zatím jen jednou)

Naštěstí jsem nemusela řešit, na co budu fotit a natáčet. Jiří už měl vybavení dostatek a tahat s sebou druhou sadu by prostě nemělo smysl. Taky jsem nemusela řešit vodotěsné krabičky Pelican, kterými mě taky vybavil Jiří. Nemusela jsem řešit lékárničku, nůž ani dobíjecí baterii. Zbývalo mi už jenom vyselektovat oblečení, které se mnou pojede.

Náruč plná vybavení v suchých pytlích
Náruč plná vybavení v suchých pytlích

Trvalo to dohromady skoro 2 měsíce, než se povedlo všechno vybavení sehnat a staré věci doma protřídit. Ty dva měsíce jsme se docela nalítali. Napsali jsme nespočet mejlů a několikrát jsme trpělivě čekali na zásilku. Byl to pro mě osobně zajímavý a ne vždy pozitivní zážitek. Tehdy jsem si ještě neuvědomovala, že i to co prožívám, už je součást cesty. Jisté je, že by mi na všechno, co bylo potřeba, peníze nevystačily. Moje finance by mi ani neumožnily se na cestu vydat. Jiří tehdy sáhl do své finanční rezervy, kterou měl pro případ krajní nouze. Přišel tak o svoji pojistku a dal tím prostor, abychom cestovali spolu. Děkuji ti Jiří! Mnoho lidí mi pomohlo dostat se na vodu. Ať už tím, že mi darovali něco opravdu potřebného, nebo tím, že mi dali sladké tyčinky. Je velmi těžké popsat pocit vděku, jaký k jednotlivým lidem chovám. Protože jsou to oni, kdo mi umožnil vydat se na novou cestu.

Já a Jiří v Triestu
Já a Jiří v Triestu

Tahle etapa mi taky dala uvědomění si a jistotu, že se ve svém životě budu snažit co nejlépe pomoci lidem, kteří se ocitnou v podobné situaci. Nic totiž nezvládnete sami. Někdy stačí vlídná slova a projevení upřímného zájmu. Někdy je potřeba přiložit ruku k dílu, nebo darovat něco co vám osobně už neposlouží, ale jinde může pomoci k velkým věcem. Já se o tom přesvědčuji každý den.

N.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *