Srpen 24, 2017 Nicol 0Comment

Spalo se mi výborně. První noc ve spacáku, který s sebou budu mít v Pyrenejích, proběhla nad očekávání. Dokonce mi bylo takové teplo, že jsem musela v půlce noci větrat. Ráno mě budí slunce. Krásný výhled do lesa a zeleně. Lenoším ale tak dlouho, dokud paprsky nezačnou dopadat až na můj spacák.

Den 2.

Za to Gábina by spala klidně dál. Ale nakonec i ona se odkope ze spacáku a po ránu trochu lenošíme. Zkouším nabíjet powerbanku a hodinky ze solárů. Mám radost jak krásně to nabíjí. A je to zároveň asi moje poslední radost z nabíjení během cesty. Docela nepříjemně cítím pravou nohu po včerejších sestupech. Ukazuje se, že ty pohodlné pohory co mi sloužily přes šest let, už mi sloužit nebudou. Přes rok chodím více či méně bosa a noha se mi roztáhla. No a pak jsem si taky neostříhala nehty. Nikdy to nebylo potřeba, tentokrát mě to ale vytrestalo. Snad s tím vůbec dojdu, napadne mě.

po ránu ve spacáku pod širákem

„Polívku anebo vločky?“ „Polívku.“ Snídaně na slano si užiju rozhodně víc. Pěchujeme si znova všechno do batohů. Jak se to tam jenom může vejít?! A začínáme další den v pochodu. Jsme kousek od jezera Laka. Poslední jezero, které se nám poštěstí na tomhle treku vidět. Moc dlouho se tam nezdržíme a míříme směr Poledník. Začíná nám docházet voda. Na jednom odpočívadle velím pauzu. Noha mě opravdu bolí a já se rozhodnu přehodit na moje sandály. Na odpočívadlo dojde starší pán se svojí vnučkou. Dostáváme od nich rajče, papriku a okurku. Přeci se s tím nebudou tahat zase domů. Mně to rozhodně přijde vhod. Čerstvá zelenina a ovoce, toho je na cestách vždycky nedostatek.

jezero Laka

Na Poledník už to nemáme tak daleko. Gábina se několikrát ujišťuje, jestli se mi jde v sandálech dobře. Jde. Jsem zvyklá v nich chodit. Jediná obtíž je váha na zádech. A taky se mi jednou přetrhla kanička. Naštěstí oprava zabere jenom pár minut. Posunout provázek, udělat nový uzlík a spéct konec.

barefoot sandále

Vodu doplňujeme v kopci před Poledníkem. Je tam úžasný pramen. Ledový a voda výborně chutná. Mně se povede při vytahování camelbacku vytrhnout hadičku a zbytek vody se mi řine mezi oblečení a spacák. Nepříjemnost a poučení. U rozhledny Poledník si dáváme delší pauzu. Kofoly, pivo, a kobásy a já si udělám výlet nahoru. Je nádherně a ten výhled si nechci nechat ujít. A rozhodně není čeho litovat. Dokonce je vidět i hrad Kašperk a trocha milovaných Kašeperk.

solární přenosné panely

výhled z rozhledny Poledník

výhled z Poledníku

Ale nedá se nic dělat, počasí se má večer kazit a na Modravu to máme ještě kus cesty. Nakonec je to opravdu nepříjemný kus. Celý po asfaltu a první minimálně 4 kilometry z kopce. Gábině se ozývá koleno, mě pulzuje palec. S jednou čúrpauzou se šineme na Modravu. Mě už nohy vypínají. Ta váha je na barefoot sandále moc. Bolí mě plosky, pajdám. Konec cesty jdeme podél Roklanského potoka a připadáme si, jako někde ve Skandinávii. Ráz krajiny se změnil.

na pochodu přes Šumavu

Roklanský potok

Naše první oficiální nouzové nocoviště nám ve finále připraví veliké dobrodružství. Na první seznámení, se nám nelíbí. Je malé, plné velikých kořenů a chybí toitoiky (jinde samozřejmost). Rozkládáme bydlení a jdeme na drink do pivovaru. Na obloze se začíná blýskat a nevěstí to nic dobrého. Jenže předpovědi se různí. Mě aplikace ukazuje, že pršet nemá. Hlásí to i Gábiny kamarád. To se ale liší od původní předpovědi a i od informací od její mamky. Nakonec jen co zalezeme a uložíme se ke spaní, začíná krápat.

nouzové nocoviště Modrava

ve žďáráku

Trasa druhého dne: Pod Polomem /po červené), V zátočině, Vodní kanál, Jezelo Laka, Genset, Frantův most (dále po lzelené), U Bývalé roty,  Poledník rozcestí (po červené), Poledník, Poledník rozcestí,Javoří slať, Javoří pila, Rybárna, Modrava

Vzdálenost: 26 km

Převýšení: 588 m

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *