Září 11, 2017 Nicol 0Comment

Bez internetu. Bez všech Facebooků, Messengerů, Whatsappů a Youtubů. Prostě to vypnu. A vyčistím si hlavu.

Přechod Pyrenejí beru jako svojí cestu. Cestu po které jsem vnitřně volala už pěkně dlouho. Vím, že sdílet z cesty přímo je velice atraktivní. Nicméně věřím, že díky přerušení kontaktu s tím světem kdesi daleko, budu víc přítomná tam kde budu. Že můj zážitek bude víc intenzivní. Bude to takový návrat do doby, kdy jsem si nehledala informace na internetu a nekomunikovala s většinou svých přátel psaním zpráv. Můj den se naplní úplně něčím jiným. Mám s sebou ale deník. Jiří mi ho darovat už v Itálii. Napsal mi do něho krásné věnování. Přesně takové, jaké se k mé cestě hodí. A já se moc těším, až si poprvé sednu a do svého deníku si zapíšu pocity. Sama pro sebe. A budu se k nim moct vrátit.

Moc dobře vím, že hodně lidí bude chtít můj postup sledovat. A tak jsem si vymyslela takový kompromis. To jak postupuju a jak se mi daří budu odesílat formou sms Jiřímu, který se mi mezitím bude o Facebook starat.

Na cestě plánuji fotit. A taky mám docela smělý plán na natočení videa, nebo filmu chcete-li. Uvidíme, jak technika bude sloužit a zda bude dost místa na kartách a prostě…uvidíme.

Jak dlouho bude cesta trvat? Nevím. Chci jít co to půjde. Tlačí mě počasí. V noci teploty k nule i pod a přes den 16, takové je počasí v Andoře už teď. A do Andory to mám minimálně 20 dní. Budu doufat, že nezapadám sněhem a že se mi podaří dojít.

A potom se s vámi ráda podělím o to, co tam uvidím.

Ráda bych už teď poděkovala těm, kteří se rozhodli mě podpořit. Ať už slovem, powerbankou, nebo kávou. A pokud by se vám chtělo, budu velice ráda za jakékoli vzkazy, které mi dorazí na cestu. Číslo je +420 773 132 007, jen se prosím podepište se 🙂

Nicol Nekesa

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *